Adam a Pavel Procházkovi vstupují do 22.biketrialové sezony (Rozhovor)

[04.08.2011] DAVID KLEIN (Přerovský deník) - Dlouhá léta už patří ke stálicím přerovského sportu. Přestože trénují spolu a pomáhají si, jak jen to jde, v závodě jede každý sám za sebe. Řeč je o sourozencích Adamu a Pavlu Procházkových, kteří ani letos nechyběli na slavnostním vyhlášení ankety "Nejúspěšnější sportovec roku 2011 města Přerova", jež se uskutečnilo ve středu 14. března v Městském domě. Mladší z bratrské dvojice Pavel dokonce obdržel cenu za druhé místo v kategorii "Jednotlivec - dospělí".

I letos jste mezi nejlepšími sportovci města Přerova, takže jaká byla uplynulé sezona?

Pavel: Byla hodně ovlivněna zraněním, které přišlo v červnu, týden po mistrovství Evropy, které jsem vyhrál. Sezona byla nastartovaná perfektně, dařilo se mi v domácím šampionátu, pravidelně jsem byl na bedně a mistrovství Evropy se mi podařilo vyhrát, takže se dá říci, že jsem měl životní formu. Zranění ovlivnilo zbytek sezony, takže na mistrovství světa už jsem se nemohl připravit, jak jsem potřeboval. Oba závody dvoudílného seriálu MS jsem odjel s přetrženým křížovým vazem a urvaným meniskem. Skončil jsem devátý, ale spíš to byl jen boj. Sezona pro mě po tomto závodu okamžitě skončila, šel jsem na operaci a od prosince začínám znovu trénovat.

Adam: Začátek byl pro mě velkou neznámou, protože jsem se vracel po zranění (replastika předního křížového vazu, pozn. red.), kvůli němuž jsem musel vynechat celou předminulou sezonu. Začal jsem se připravovat až v březnu, což je poměrně pozdě, a proto jsem vynechal první republikový závod a soustředil jsem se hlavně na mistrovství světa. To pro mě dopadlo velice úspěšně, kdy ve druhém závodě ve Španělsku jsem vybojoval stříbro, což jsem vůbec nečekal. Byla to pro mě velká vzpruha a takové zadostiučinění, protože trápení se zraněním bylo opravdu hodně. Příjemným překvapením poté bylo, že druhé místo mi zajistilo bronzovou medaili v celkovém seriálu mistrovství světa, což je určitě můj druhý největší životní úspěch. Dodalo mi to elán do další práce. Nicméně už před sezonou jsme věděli, že není z našich časových důvodů možné zvládnout celou podzimní část republikových závodů. Sezona je hodně náročná, je tam spousta závodů, takže jsme vybrali opravdu jen ty prestižní, do kterých jsme šlápli. Brácha vyhrál Evropu a já byl třetí na světě, takže jsme si to pěkně rozdělili. Dohromady to byla naše nejúspěšnější sezona v historii. Velkým úspěchem však pro mě bylo už jen to, že jsem se dokázal vrátit po zranění. Byl to velký otazník, jestli ještě budu vůbec závodit na takové vrcholové úrovni. Určitě jsem teď při závodech více opatrnější, protože v hlavě to mám vše ještě v živé paměti.

Co váš zdravotní stav, kolena drží?

Pavel: Koleno nemám spravené stoprocentně. Z předního křížového vazu tam mám jen polovinu. Používám ortézu, mám to tedy stále zpevněné. Postupně si přidávám a zatím to vypadá dobře. V tréninku mně koleno zatím neomezuje, ale uvidíme až přijde závod, ten je vždy jiný. V závodě je na všechno méně času a riskuje se mnohem více než v tréninku, takže je to trochu o něčem jiném. Zatím to ale vypadá dobře. Nepůjde s tím jezdit třeba pět let, ale na jednu sezonu to stačit bude.

Adam: V tuto chvíli koleno drží. Mám jej také stažené ortézou, už si nedovolím jezdit bez ní. Používám ji především pro takový vnitřní pocit v uvozovkách klidu. Občas koleno pobolívá, není to stoprocentní, ale závodit se s tím ještě dá, takže to letos ještě zkusím.

Začátek sezony se pomalu blíží. Jaké máte letos cíle?

Pavel: Určitě postupné. Tím hlavním pro mě bude mistrovství světa, skládající se v létě ze tří závodů. Na to bych se chtěl soustředit a zajet co nejlepší výsledek. Pořád cítím nějaký deficit, že na MS se mi medaile ještě nikdy zajet nepodařila, třeba jako bráchovi. Mám hodně medailí z Evropy, ale na světě se mi výjimečný výsledek zatím nikdy nepodařil. Loni jsem si myslel, že by to mohlo vyjít, protože formu na jaře jsem měl perfektní, jenže poté přišlo to zranění. Takže bych to chtěl zkusit letos. Vypadá to, že už naposledy, protože léta přibývají a tělo mi to dává najevo. Navíc budu mít nové kolo. Teď jej skládám a mělo by mi být úplně šité na míru. Našel jsem si geometrii rámu, která by mi měla maximálně sedět. Mohl bych mít i nějaké titanové komponenty, takže kolo by mělo být i lehčí, než to dosavadní.

Adam: Ještě loni jsem koketoval s myšlenkou, že loňská sezona bude poslední a tak jsem k tomu i nějak přistupoval. Teď jsme s Pavlem sedli a on byl přesvědčený, že chce ještě závodit. Ve dvou se to lépe táhne, takže jdeme do toho opět spolu. Na prvním místě bude určitě zdraví, protože už nechci podstoupit žádnou další operaci a rovněž se chci soustředit na zahraniční podniky ať už mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. Už nyní je jasné, že devítidílné republikové mistrovství na podzim určitě vypustíme. Je potřeba vstoupit dobře do sezony. Začneme republikovými závody, které budeme spíše brát tak, abychom z toho měli vnitřně dobrý pocit, aby forma kulminovala na zahraničních podnicích. Na republice se chceme stále rvát o první příčky, těžit ze zkušeností a potrápit omladinu, která tam přichází.

Jak se na to připravujete v zimních měsících?

Pavel: Připadá mi, že trénujeme nejvíc za posledních pár let. Pořád jsme na nějakém sportovišti ať už v posilovně nebo v hale. Pravidelně to střídáme. Dřív jsme do fitka chodili každý zvlášť, ale teď jsme začali i tam chodit společně a snažíme se tomu dávat opravdu hodně.

Adam: Máme pro trénink k dispozici halu od našeho dlouhodobého partnera. Ten vlastní jednu z hal na přerovském výstavišti, kterou nám dal k dispozici a umožnil perfektní podmínky. Máme tam překážky, můžeme tedy na kole trénovat i v zimě, čehož plně využíváme. Samozřejmě opět v rámci časových možností. Dokud nás počasí nepustí, tak budeme trénovat v hale. Zaměříme se na výbušnost, výskoky a techniku necháme až do terénu.

Letos jste byli opět oba nominovaní na sportovce roku. Pavel dokonce převzal cenu za druhé místo v kategorii Jednotlivci - dospělí. Potěšilo vás to?

Pavel: Určitě! Tím, že se ve městě pohybujeme s biketrialem už více než dvacet let, tak to beru i jako ocenění dlouholeté práce nás obou.

Adam: Je to pro nás čest, že na nás lidy myslí a že se takovýchto akcí můžeme také účastnit. Člověk si toho moc váží a nikdy na to nezapomene.