Mistrovství Evropy v Blansku 2006 očima Pavla

[31.5.2006] Jak už tomu u mezinárodních závodů bývá, tak příprava na soutěž začala mnohem dříve, než v neděli, kdy se už samotný závod jel. V pátek jsme s bráchou v lomu absolvovali poslední trénink. Vzhledem k tomu, že celý den bylo hodně zataženo, tak i náš trénink proběhl v lehkém dešti, což se nakonec ukázalo jako docela dobrá věc. Po tréninku jsem si jel ještě domluvit doprovod na neděli...tentokrát jsem vsadil na kamaráda hokejistu Martina Chalupeckého. I když on v životě biketrialový závod neviděl, tak volba to byla tentokrát vynikající!
V sobotu po obědě jsme se vydali do Blanska omrknout trať, přihlásit se a nakonec na slavnostní zahájení. Můj pocit z tratě nebyl úplně nejlepší..sekce nám oběma připadali takový divný..zkrátka jiný, než na který jsme v Blansku zvyklý. Ale vůbec jsem se neodvážil říct, jestli by mi to mohlo vyhovovat. Já byl jen hrozně rád, že jsme v sekci neměli seskok, na kterém jsem si vloni odrovnal vaz v koleni..
Večerní slavnostní zahájení proběhlo poměrně bez problémů...prostě taková klasika a tak o půl deváté jsme se vraceli do Přerova.
Ranní probuzení však nebylo vůbec příjemné, když jsem vykoukl z okna a viděl totálně zataženou oblohu se silným deštěm, tak jsem si říkal, že ten dnešní závod bude fakt masakr...Přibalil jsem si tedy do tašky ještě pár kousků oblečení navíc a mohlo se vyrazit...
Na závodiště jsme dorazili nějak o půl deváté a to už déšť naštěstí pomalu ustával. V čase mého startu (9:50) už byla i obloha poměrně protrhaná.
První dvě sekce pořadatel kvůli dešti značně zlehčil, a tak byly opravdu na rozjetí. Většina kvalitních jezdců je projížděla za nulu, maximálně za bod. Já je nejel taky vůbec špatně, jenže v obou dvou jsem udělal fatální chybu, což mně zařídilo manko 10 bodů hned po 2 sekcích. V té chvíli jsem si říkal, že je to zase všechno ztracený, a že si budu muset zase rok počkat...Jenže 3.sekce byla hodně náročná, v 1. kole ji dokázal projet jen málokdo. Já jsem na ni však vlítl s tím, že už není co ztratit a nakonec projetí za 1 tr.bod bylo veliké překvapení. To však mě a hlavně Martina (můj doprovod) neuvěřitelně nakoplo a dalších 11 sekcí jsem jel snad v životní formě a obrovské euforii. Martin mě před a taky po každé sekci dokázal dodat takovou jistotu, že jsem poté zvládl zajet i to, co by mně normálně připadalo nemožné. Všechno šlo hladce a já tušil, že manko z úvodu se mi daří stahovat...
V polovině druhého kola však přišel už druhý defekt předního kola v závodě, což mě nepříjemně vykolejilo. Na dalších třech sekcích jsem se spíše trápil a síly očividně docházely.
V té chvíli jsem měl před sebou poslední 3 sekce, na které jsem měl jen 30 minut. Po vypití Turbosnacku a krátké pauze, v které mi Martin namasíroval křečovité ruce, jsem se do nich pustil. Všechny tři jsem nakonec s vypětím všech sil a výraznou dávkou štěstí dokázal projet, což rozhodlo celý závod.
Čekání na celkové výsledky už bylo velmi příjemné...měl jsem s bráchou stejně bodů a bylo jasné, že skončíme na 2. nebo 3. místě. Nakonec se štěstí usmálo na mě a jedna nula navíc mě zařídila vicemistra Evropy!
Po výbuchu minulý víkend v Jemnici jsem takový výsledek ani ve snu nečekal. Navíc tohle ME bylo v naší kategorii nejlépe obsazené v jeho krátkodobé historii...Po takovém katastrofálním začátku svůj výsledek považuji za malý "zázrak". No a to, že jsme stáli na Mistrovství Evropy na bedně s bráchou oba naráz, tak to si myslím, že je fakt bomba!

Vzpomínka na Blansko 2006 tedy bude nádherná a já zároveň děkuji všem, kteří mi k mému životnímu výsledku pomohli...

Pavel P.

Výsledky závodu